Top ten

Stěžejní galerijní dílo zakladatele světového abstraktního malířství a nejvýznamnějšího českého moderního malíře 20. století Františka Kupky z období tzv. "Čisté abstrakce". Přiložena expertiza Pierre Brullé.

Provenience:
– obraz zakoupen slavným galeristou Louisem Carré přímo od Kupky v Puteaux v Paříži
– soukromá sbírka

Vrcholné dílo zakladatele světového abstraktního malířství a nejvýznamnějšího českého
moderního malíře 20. století. Obraz patří do série „Vertikální a diagonální plány“. Kompozice obrazu má jakoby vnitřní rám, kdy máme pocit, že vidíme vlastně dva obrazy.

Vystaveno např.:
– 1951 New York – Kupka, Louis Carré Gallery, 712 Fifth Avenue N.Y., (květen–červen 1951, reprodukováno a vystaveno pod č. 13)
– 1964 Paris – Kupka, Peintures 1910–1946, Galerie Louis Carré, 10 avenue de Messine, Paris 8 (21. květen – 31. červenec 1964, vystaveno pod č. 20)

– 1981 Koln, Frank Kupka, Galerie Gmurzynska, 5 Koln 1, Obenmarspforten 21 (duben 1981) publikováno na str. 210, vystaveno pod č. 40a

– 1989 Paris – Frantisek Kupka 1871–1957, Ou l´ invention d´ une abstraction – Museé d´art Moderne de la Ville de Paris, (22. listopad 1989 – 25. únor 1990), reprodukováno na straně 284–285, vystaveno pod č. 225

Lituratura:
– Kolokvium o Františku Kupkovi: „Vytvarné uměni“, 1968, XVIII, str. 348
– Serge Fauchereau – Kupka, Paris, Editions Albin Michel, 1988, reprodukováno pod č. 150

zakoupeno z pozůstalosti Eugénie Kupkové, vystaveno na výstavě Modigliani/Kupka, Obecní dům v Praze 2011, č. str. 30, reprodukováno v monografii František Kupka od Ludmily Vachtové, str. 165, č.k. 295, Odeon 1968, na rubu etiketa - Vystaveno CHICAGO USA, 155 east ontario st. CHICAGO 11, zakoupeno CHRISTIES New York 2. 5. 2005

„Zdá se, že Kupka byl jedním z prvních, ne-li první, alespoň v Paříži, který myslel v po jmech abstrakce, a který se snažil dělat to, co Malevič v roce 1913 v Moskvě – citlivost vyjádřenou absencí objektu.“

Závěrečné realizace z Mechanického cyklu obrazů – „Černý úsměv“ a "Úsměv O“ z roku 1933, neznázorňují rozesmívající se ocel, ale jsou mechanismem úsměvu, jenž přechází až do šklebu. V případě obrazu „Úsměvu O“ bylo i snahou o co nejbohatěji podané malířské zpracování. Nabývá tu na váze ještě další moment – tyto mašinistické konstrukce se v podstatě totálně antropomorfizovaly. Obecně vzato, Kupka se vrátil k určité programové figurativnosti a v obraze „Úsměv O“ naznačil i její další možnosti.

vrcholné galerijní dílo malíře patřícího mezi největší světové moderní malíře 20. století, obraz Kokoschka namaloval v březnu 1957 pro svého přítele Lorda Basila Gouldinga z Dablinu, mnohokrát vystavováno, reprodukováno

Vzadu štítky z výstav.
Přiložen restaurátorský posudek akad. mal. Věry Cedlové (restaurátorka Národní galerie v Praze).

provenience:
– majetek Emila Filly a po jeho smrti jeho rodiny až do 80. let 20. století
– zakoupeno československým daviscupovým reprezentantem Janem Koukalem od rodiny malíře Emila Filly
– zakoupeno kolem r. 1990 sběratelem českého kubismu Milanem Heidenreichem
– po jeho smrti prodáno 19. března 1997 do zahraniční sbírky světového kubismu na aukci Sothebys London „Impressionist and Modern Art“, položka č. 216 (Prodáno za na tu dobu neuvěřitelných 56 500 GBP, tj. přibližně při tehdejším aktuálním kurzu cca 3 500 000 Kč!
V té době se pohybovaly ceny za obrazy Emila Filly v řádech maximálně statísíců korun)

vystaveno:
– Mánes Praha, květen 1932, „Jubilejní výstava díla Emila Filly“, vystaveno pod č. 65
– London, The Mayor Gallery 1937 “Modern Czechoslovak Paintings“, vystaveno pod č. 12
– Museum Moderner Kunst Passau, Salzburger Landessammlungen Rupertinum, Kulturhaus der Stadt Graz 1991 “Tschechischer Kubismus: Emil Filla und Zeitgenossen“, reprodukováno na obálce výstavního katalogu, a dále na str. 29

publikováno (např.):
– „Emil Filla, Prameny – sbírka dobrého umění“, vydal r. 1938 Melantrich a. s. Praha; Řídí Emil Filla a Bedřich Fučík s úvodem prof. A. Matějíčka, reprodukováno celostránkově barevně (jako jediný obraz) pod č. 1.; Emil Filla osobně zařadil tento obraz jako stěžejní v průřezu celé svojí tvorby zde prezentované.
– Jiří Hlušička “Emil Filla“, vydal GAP Brno 2003, reprodukováno celostránkově pod č. 42 (uvedeno s chybnými údaji – popisem)
– Vojtěch Lahoda „Emil Filla“, vydala Academia Praha 2007, reprodukováno pod č. 172 na str. 191 (uvedeno s chybnou datací)

Emil Filla - malíř, grafik a výtvarný teoretik. Vůdčí osobnost české umělecké avantgardy.
Člen skupiny Osma, s níž začal vystavovat (1907, 1908). Od r. 1909 člen SVU Mánes a v letech
1911 - 1914 člen Skupiny výtvarných umělců.

Prof. Vojtěch Lahoda DrSc. v monografii Emil Filla o obraze mimo jiné píše: “Podívejme se na
pozoruhodné malé zatíší Zátiší s lahví Cherry (Comedie de la Mort). Námět obrazu odkazuje na
báseň Théopila Gautiera Comedie da la Mort z roku 1838, která je fantastickým vyjádřením
existenciálního pocitu novoromantismu tváří v tvář smrti. Byl Filla obdivovatelem romantismu, že
se takřka manifestačně přihlásil ke klíčovému autorovi romantického proudu? Proč vůbec Gautier? Cosi nám mohou napovědět myšlenky v rozsáhlé stati Cesta tvořivosti, dopsané jen rok po dokončení zmíněného obrazu. Zde se i objevují velmi ostrá slova proti romantismu, ačkoli je poněkud vzat na milost Jean Jacques Rousseau. Filla ovšem také ocenil francouzskou romantiku, a to pro její usilí zmocnit se „skutečna“ a pro její boj proti klasicismu. Podle Filly se ale nedokázal zmocnit „Věcné reality“, neboť „na této dlouhé výpravě bylo všechno konání zbarveno známým rudým a horečnatým, exaltovaným a svátečním romantismem“. Fillovi není blízký onen revoluční romantismus, a současně je proti všem současným snahám oživit jej.

Z tohoto hlediska je možné číst Fillův obraz poněkud odlišně než jako oslavu romantické imaginace. Spíše naopak, je to kritika oné revoluční post-gautierovské romantické strategie, s chutí operující s pojmy, jako smrt či existence. Je to v podstatě persifláž oněch romantiků gautierovské ražby a svým způsobem i kritika vlastního mladického ideálu. Filla totiž ve zmíněném článku Cesta tvořivosti spojuje tyto pesimisty a škarohlídy nejen s Jeanem Jacqusem Rousseauem a Théophlem Gautierem, ale také s Fjodorem Michajlovičem Dostojevským. Dílo ruského spisovatele, které pro Fillu znamenalo mnoho v roce 1907, je zde líčeno jako součást ideologie pesimismu a rezignace, obdobné novým gautierovcům. Není náhodné, že zátiší, o němž zde píšeme, bylo nazýváno také Zátiší s knihou. Víme již, že ve Čtenáři Dostojevského také hrála hlavní roli kniha, tehdy pochopitelně Dostojevského. Zátiší s lahví Cherry je tak možné číst jako osobní konverzi, jako dílo indikující zvrat myšlenkových a uměleckých hodnot malíře: pesimismus a romantický pocit trapnosti ze života byl spojen s expresivní, živou, takřka tekoucí formou. Období, kdy je potřeba „se převychovat“ je období skoncování s Dostojevským, ale i Rousseauem a Tolstým. Je to období kubismu, který v tehdejším Fillově pojetí znamenal pozitivní, akční, kreativní vztah k životu, ztělesněný právě Zátiším s láhví Cherry. Je třeba nejen převychovat se morálně, intelektuálně, je třeba vyměnit knihy, odložit Dostojevského i Gautiera. Je třeba současně tento nový způsob myšlení charakterizovat i novým výtvarným jazykem, tj. kubismem.

Obraz není zajímavý jen skrytým intelektuálním „romantickým“ diskurzem. Nápis „Cherry“,
fragmenty sklenice i samotná Gautierova kniha implikují „basnické“ zátiší, jakési tiché místo na
stole, kde tvůrčí umělec, ať basník či výtvarník, může meditovat, popíjeje sklenku likéru, o tvorbě i o základních otázkách života, a především o smrti. Komorní charakter dotvrzuje jemná
barevnost, přecházející v citlivých odstínech od světle modré přes varianty šedě ke škále hnědí a končí někde u sieny pálené. Geometrická síť rozvrhu je rozrušena citlivou pointilistickou technikou kladení barev a kontrastuje s levým rohem, kde se značně uvolňuje malířské gesto a přechází rázně do plochy.“

Odborná expertiza. Publikováno v monografii M. Nešlehová - Bohumil Kubišta, str. 59, č. 47.

Provenience: Obraz je ze soukromé sbírky v Praze, majitel ho zakoupil cca před 7 lety v aukční síni Sotheby´s France.

Obraz je publikován v monografii z rozsáhlé výstavy:
FRANTIŠEK KUPKA, Barcelona, Španělsko, výstava byla organizována Nadací Fundació Joan Miró (Barcelona 28 novenbere 2009 - 24 gener 2010, Expozició organitzada amb la col-laboració de: CENTRE POMPIDOU)
Na textech a obrazových přílohách se podílel největší znalec díla Františka Kupky - Pierre Brullé.
Na výstavě také spolupracovali, jako experti a kurátoři, Brigitte Leal a Margaret Theinhardt a také Národní galerie v Praze, Muzeum moderního umění v New Yorku a další světová muzea a soukromé sbírky.

Obraz byl rovněž vystaven na výstavě Amedeo Modigliani, v Praze, v Obecním domě, 9.12.2010 - 28.2.2011.

Stav obrazu:
Barvy na obrazu odpovídají barvám v katalogu. Plátno a olej je nepoškozeno. Tématem obrazu je mytologická scéna Paridův soud. Signatura je situována vpravo dole a je v červené barvě. Obraz je stále v dobovém rámu, jak je vyobrazen na fotografii z roku 1907 v Kupkově ateliéru. Na zadní straně jsou dvě etikety, jedna Christie´s a jedna Sotheby´s. Celkově je obraz ve velmi dobrém stavu.

K obrazu je přiložen certifikát vydaný francouzským ministerstvem kultury z 21/12/2006

Galerijní dílo světového významu zakladatele abstraktního malířství (spolu s Malevičem, Kandinským a Delaunayem) a nejvýznamnějšího českého moderního malíře 20. století. Obraz byl velmi ceněn prvním majitelem, továrníkem Jindřichem Waldesem, který jej zak

vystaveno: Galerie d´Art contemporain (27.11. - 10.12.1926, č.k. 46) pod názvem Scaphandrier, vystaveno: Toyen, GhmP 2000, č.k. 16, reprodukováno: Karel Srp, Toyen, Praha 2000 (obr. 42, s. 49), Rita Bischof, Toyen, 1987 (obr. 7), Martina Pachmanová, Recon

vzadu razítko „Succession Toyen-Vincent Wapler“, štítky z výstav
přiložen restaurátorský posudek akad. mal. Věry Cedlové (restaurátorka Národní galerie v Praze)
přiložena expertiza PhDr. Karla Srpa (autora monografie a kurátora výstav Toyen)

provenience:
- obraz byl až do smrti Toyen v jejím vlastnictví v Paříži
- r. 1983 obraz prodán na aukci v Paříži při rozprodeji pozůstalosti Toyen do soukromé sbírky

vystaveno:
- 1926 „Styrsky et Toyen. Exposition de peintures. Galerie d´Art contemporain, bd. Raspail 135
- Paříž, Cente Georges Pompidou, „Štyrsky, Toyen, Heisler“, od 2. února do 29. března 1982
- Praha 2000, „Toyen“, Galerie hl. m. Prahy, Dům U Kamenného zvonu (od 12. 5. do 6. 8. 2000)
- Los Angeles, County Museum of Art, „Central European Avant-Gardes“, od 10. března 2002 do 9. února 2003
- Mnichov Haus der Kunst r. 2003
- Berlín, Martin Gropius Bau r. 2003
- Národní galerie v Praze – vystaveno jako dlohodobá zápůjčka (do března 2011) ve stálé expozici moderního umění NG Praha – Veletržní palác

publikováno:
- Toyen, Hotel Drouot Paříž, 1982
- Karel Srp, Radovan Ivsic, v monografii „Toyen“, vydané u příležitosti výstavy Toyen v Galerii hlavního města Prahy, Dům u Kamenného zvonu (od 12. května do 6. srpna 2000), č. 39 reprodukováno na straně 45
- Timothy Benson, „Central european avant-gardes: exchange and transformation 1910–1930“, reprodukováno na str. 101, Los Angeles 2002

U této aukční položky byla stanovena aukční přirážka ve výši 5%.

PhDr. Karel Srp ve své expertize ze dne 1. 7. 2010 píše:
„Jde o autentické dílo Toyen, které se na veřejnost poprvé dostalo až na její posmrtné aukci v roce 1982 (Hotel Drouot, 21. 6. 1982, položka 17, v aukčním katalogu bylo reprodukováno), během níž jej do své sbírky získal Vincent F. Wapler, aukcionář, který tuto aukci pořádal. Toyen si jej ponechala až do konce svého života.

Přestože obraz má dnes název Geometrická kompozice, je třeba říci, že jde o název dodatečný, že Toyen mu jistě dala vlastní název, který se nepodařilo zjistit. Jakmile dílo proniklo na veřejnost, byl jeho význam okamžitě rozeznán: Toyen jej namalovala během svého pařížského pobytu a pravdě-podobně i vystavila v roce 1926 na Styrsky et Toyen. Exposition de peintures. Galerie d´Art contemporain, bd. Raspail 135, ne všechy vystavené obrazy se dodnes podařilo identifikovat podle jejich názvů.

Geometrická kompozice byla vystavena na samostatné výstavě Toyen v Galerii hl. města Prahy v roce 2000, následně byla zapůjčena na významnou shrnující výstavu Exchange and transformation, zabývající se středověkou avantgardou, která proběhla v Los Angeles County Museum (2002–2003), jež byla reprizovaná v mnichovském Haus der Kunst (2003) a berlínském Martin Gropius Bau (2003). Obraz byl reprodukován poprvé v aukčním katalogu pozůstalosti Toyen (Hotel Drouot, Paříž, 1982), následně v monografii Toyen od Karla Srpa (Praha 2000, obr. 39) a v katalogu Timothy Bensona Central european avant-gardes: exchange and transformation 1910–1930 (Los Angeles, 2002, repr. na str. 101).

Geometrická kompozice je z hlediska uměleckého významným dílem, které plně zapadá do vysoké úrovně tehdejší pařížské malby. Je srovantelné s jakýmkoli meziválečným francouzským malířem.
Toyen v něm dospěla na mez abstrakce, kterou názorově odmítala, pracovala s pronikajícími se, jemně barevně odstíněnými plochami, přecházejícími od ortogonálních po diagonální a kruhové, s lineárním rytmizovaním i šrafováním. Dokázala rozehrát různou intenzitu barevných ploch a výrazných linií jako byla ostře červená a zelená. Geometrická kompozice představuje obraz, který má výraznou sbírkotvornou hodnotu.

Je prací galerijního významu.